Rodinná anamnéza
Bolesti a hříchy
vyplouvají na hladinu
jak shnilé lekníny
vracím ti je
vodníku
já chci žít
v křišťálovém rybníku
kde květy rostou
čisté bílé
vezmi si zpět
květy shnilé
Vodník říká
nech si je
jsou to tvoje
zlaté lilie
Dokud prý
kořeny pod hladinou
rozplést nedovedu
nikdy se nevymaním
z krunýře ledu
co jste mi na hrb dali
moji předci
mámo táto
báby dědci
Jak jste asi žili
jací jste byli
z čeho jste měli strach
který teď cítím
v útrobách
Kdo do naší tůně
nalil číši jedu
kterou od živé vody
oddělit nedovedu
Cítím bolest
v levém kotníku
když kráčím
po křivolakém chodníku
neznámý děd
si pádem z koně
nohu zlomil
a já musím
stigma nést
za jeho omyl
Ptám se ptám
jak jste asi žili
jací jste byli
moji milí
snad měli jste
opravdovou snahu
nechat svým potomkům
čisté boty
na svém prahu
Sedím na břehu
a modrají mi ústa
země je bohapustá
a tůně otrávená
nedá mi pít
vodník mne nabádá
zkus se ke dnu
ponořit
Osvoboď duše
ze zavřených hrnků
a přijmi je
otrhané umazané
bez zářivého lesku
měj s nimi soucit
i když je viníš
ze své bídy
ze svého stesku
Věř že nikdy
není dosti
laskavosti
Sám ke dnu
potomky vedeš
aniž bys to tušil
cestu ke hladině
hledej
na bolest a zklamání
nedej
jednou možná
osvobodí tebe
přijmi je už nyní
v celé jejich kráse
jste jedno květenství
v jiném čase
