Čekám
kdy uteču
pantofle odhodím
a župan vysvleču
zmizím z domu
do něhož prší
v rohu je stále
suchý kout
drobky na stole vlhnou
na stole hojnosti
dřív voněla
šunka od kosti
Váhám
zda hrát vabank
o střechu nad hlavou
sebevíc děravou
v suchém koutě
mám postel a skříň
na stole zbytky koláče
není proč se smát
ani proč se dát do pláče
Potkávám
vyhnance bez domova
touží po suchém koutě
po skromném jídle
na čistém stole
nahlíží do našich oken
když jdou kolem
Vidím do ložnic
bohatých
co obdařeni láskou
ve svém věžáku
v ulici U Fortuny
mají byt
suchý a slunný
chrání si své
křehké štěstí
Náš dům
stojí na rozcestí
