Hrnečky

 

popel na kůži dohořívá

granátové jablko k snídani

a v hrnku voda živá

srdce malovaná

pulsují ve tvém porcelánu

připíjím novému ránu

však z nocí dávných

plíží se stín

jaká milá snila

o věčnosti ze střepin

těla zjihlá po hříchu

tu máš hrnek

a mou duši

bylo to tak vodníku

zbyla jen památka

bez konce milování

než se vám pramen

vysmekl z dlaní

jak zázrakem zůstal celý

skromný pomník

jedné ženy

tak tu tak žíznivě nestůj

dám ti svůj hrneček

se srdcem vejpůl