KVADRATURA DUŠE
Pluto
nenávidím tě
ty jeden zmetku
projdeš kolem
v ruce lebku
sedneš si ke stolu
nikdo tě nezval
hodíš kostkami
nepadne šestka
kocour ti na rameni
slintá a tleská
když odlepíš ze židle
svůj tlustý zadek
necháš po sobě
trosky a popel
kosmický nepořádek
až ten bordel vymetu
půjdu pod sprchu
zabalím se do županu
stejná už nezůstanu
Saturn
pomalu pomaloučku
buď holka trpělivá
má milenka s kosou
se na tebe chtivě dívá
zpocené běžce
má ona tuze ráda
funíš a roste ti tep
pod velkou tíhou
se ti drolí záda
mou milou neuplatíš
vínem a parfémy
co táhneš na svém hřbetě
zkus zahnat žízeň
nejsem fakt kretén
když jsem ti říkal
hledej studnu
varoval tě
neber pytel plev
učil jsem tě drahá
co je sklizeň
sázet pšenici
nosit zrno do sýpek
ležela jsi v trávě
hleděla do oblak
a pak jsi mi spílala
že máš hlad
Uran
skočíme přes propast
anebo co tak
beránky nebeské
na řasách pást
kytce přimalujem křídla
aby ten bláznivě nudnej svět
z výšky shlídla
na Sisyfa se šutrem
uděláme dlouhý nos
v poli se obejmem
vyhrnu sukni
a padneme do hnízda
vzteklých vos
jsme svatá trojice
přizveme zajíce
a jen tak mimoděk
si naplánujem
hvězdný let
pokecáme s Marťany
osvobodíme kapra
skokem do vany
vykoupem se v čokoládě
a štětcem v ústech
namalujem kosočtverec
naší vládě
až zaparkuje ufo
kousek nad zemí
to bude dobré znamení
vyškrábem se
na věž z písku a kamení
a až se budem řítit dolů
zacinkáme rolničkami
šťastni
ale už ne spolu
Neptun
v objetí vodní dýmky
je mi hej
ještě mě miláčku
kolíbej
v tichu před bouří
plujeme do tajemna
ztrácíme směr
tvary a jména
z nicoty se rodí
zpěv racků
obrazy lodí
z hlubiny se noří
verše jak je
pánbůh stvořil
pro východ slunce
ze stínu
obětujeme
pár nejmilejších
delfínů
v modravém oparu
míjíme útesy
na obzoru splývá
moře s nebesy
Venuše
Hele holka
jsi nějaká skoupá
a to máš být kráska
co rozdává dary
šperky a cetky
a taky zlaté róby
holka drahá
chci se zdobit
Polož mi k nohám
sladké hrozny
růže a ovoce
božskou manu
číši vína
parfém co voní
jako rozmarýna
Zahrej mi na flétnu
přivolej skřivany
ať jako trubadúři
zapějí písně ohraný
Chodíš si mým zodiakem
jak zahradou jarní
prosím tě o úsměv
mám to však marný
Pózuješ u rajské kašny
zhlížíš se v jejím oku
pohled úchvatný a krásný
jsi líbezná
milenka svůdná
bohyně skvělá
až socha Afrodity
závistí oněměla
Touláš se zahradou
a krmíš pávy
zrníčky své jitřní slávy
občas si sedneš na lavičku
máš koš plný květů
trousíš je po cestičce
a ne abys mi nějaký dala
ty jedna uličnice malá
...
Jsem vprostřed zahrady
bloumám tu netuše
že to já
já jsem Venuše
