NEBESKÁ RANVEJ

 

Nebeská ranvej                

 

Snad přilétla

z jiné planety

hojivou

mluví řečí

a kdoví                 

zda zemské jizvy

nahá za úplňku                 

balzámem svým

nevyléčí                   

 

Za pasem pas

z jiné galaxie

astrální tanečnice                 

půvabný snílek                     

 

Až se též vznesu   

nad křehkou zeměkouli                         

to bude úlet veliký 

jen musím vyzrát

na meziplanetární celníky

 

 

Domů

 

V chrámu nebeském

zdobí bílou holubici

zlatý diadém

všem dravcům nese

zelenou snítku míru

ve svobodu své duše

mají víru                     

 

Je pro ně vším

když plují povětřím

být svoboden

to neznamená

servat pouta

do hlubokých výšin                            

strmě stoupat                                    

 

Sokolník posílá

světáka do světa                         

pták bouřlivák

volně odlétá

a hlásí návrat

v ústrety mává         

láskou zajat

 

 

Tramtárie

 

Na římsu spadla

krůpěj vody

ejhle a záhy lije

na mapě Tramtárie

 

Pod jezem sedí vodník

a modlí se

za duše utonulých

a jejich klid

nad Zemí se klene duha

a z hrníčků se line smích

 

Motýl máchl křídly

a spadl mrakodrap

na konci světa

mé já tam

na astrální výlety

noc co noc létá

 

 

Střípky

 

Marně si hlavu lámu

jsem obětí optického klamu

dívám se do vody

voda se čeří

že jsem to já

tomu sotva věřím

 

Místo žhavé koule

plavou na hladině

zlaté střípky

já mocné Slunce

jsem se roztříštilo napadrť

složit se zpátky                  

je má smrt

 

Nořím se hlouběji

víc a víc

níž a níž se šeří

že jsem to já

tomu sotva

někdo věří

 

Má záře se rozpíjí

v kalné vodě

poklad v hlubinách  

není na dosah

slábne můj svit  

když se spouštím  

stále hloub 

od mého jádra

mne odřízne

lodní šroub

 

 

kdo je bez viny

ať hodí kamenem

 

provinili se v ráji

a přece kámen letí

 

do řeky zapomnění

spadne s velkou slávou

 

kocábky mrtvých těl

kolem plavou

 

hleď na kámen

na gejzír

 

a velký kruh

co rozběhl se po hladině

 

tak krátce trvá

tón na mé okaríně  

 

 

Harmonie

 

Kdo jednou poznal

kouzlo

co z nebes

dolů sklouzlo

spatří záři

nejjemnější

srdce netušené tuší

magické ticho

promlouvá k duším

cítí nadpozemskou vůni

radostné chvění

propojení

 

 

Křídla pro Lucinku

 

Na horu hor vleču kámen

na rtech mám úsměv přikován

bosé nohy plné ran

bojuji s pozemskou tíží

na vrcholu modlím se

ámen 

před kaplí s mříží

není tu žádný svatý

bolí mne v kříži

a krvácí paty 

 

Bože dej mi křídla

prosím když v nebi jsem

anděla zhlídla

na úpatí kopce

pasou se bílé ovce

netápou nehledají

přežvykují suchou trávu

mám rozpažené ruce

a zakloněnou hlavu

 

Květ šípku svěže voní

proč tedy cítím dým

a spálené vlasy

po růži z porcelánu

dupou sloni

to je prý na světě krásy

 

Z kostela vyšel průvod

před vrata položili věnec

mávám křídly a točím se v kruhu

vlasy mám z popela

a z duše odvíjím černou stuhu

 

Dav se blíží

už slyším jeho zpěv

to zpívají slavíci

co unikli z klece

žádostí a přání

sbohem marné sny

prstýnky z kočičího zlata

svoboda živí naše duše

i kdybychom měli zemřít

žízní a hlady

nechejme za sebou krmítka

plná zkažených jídel

svoboda živí naše duše

děvče chyť se našich křídel