VŠEHOCHUŤ

Memoáry

Listy jsou popsány

žloutne papír

a barvy blednou

otisky prstů

jak vlaštovky

na líc sednou

Mezi stránkami

čtyřlístek usychá

padá a víří prach    

krajina před bouří utichá          

srdce bije na poplach            

místo štěstí přišel krach

Tamhle je kaňka

a tady čára od pastelky

tu se vsákla kapka vína

jo to tehdy bylo velký

tenkrát měl mě rád

na můj život dostal copyright

Obracím prázdné listy              

novorozeňátka bílý a čistý

jak nechat za sebou

šmouhy od krve

jak milovat posté

a přitom poprvé

Kocour v botách

Svět je přehlídka bot

šifruji jejich tajný kód           

Popelko Popelko

žiješ krásný příběh

potkáš prince

na straně devět

a na stránce padesát

ti ten trouba

bude lásku vyznávat

jsi ale štístko

v oříšku najdeš

krásné šaty

soukám se do nich

nazouvám střevíčky

avšak ouha

ty krámy dřou paty

Omšelý básník na lavičce

má boty zmačkané

jak noviny v koši

krmí holuby

a sám o housku prosí

nic moc ta jeho bagančata

vážně mi nesedí

dětem v parku jsou k smíchu

no co mám v kapse vítězný los

podpatky drtí vaši pýchu                       

Na zkoušku z dospělosti

v lakýrkách chvátám

osiřely botičky

pro caparta

A ještě si v botách od Diora

zahraji na dámu

a v rudých lodičkách

vpluji do sexy šantánu    

A kdo si vyzkouší

mé boty ze sekáče

ze schodů se v nich

prima skáče          

Sedím na nacpaném botníku

sádru na vymknutém kotníku

Svět je přehlídka bot

sleduji jejich tajný kód

ale jen pánbůh ví

jaké to je v cizí obuvi

Kakabus

Kam s hlavou sklopenou

chmurně kráčíš

Svítí ti

slunce do očí

proto se mračíš?

Tu máš slunečník bílej

a na očička černý             

černý brýle

Tak už kruci

začni smát se

možná by to chtělo

polechtat tě

na růžový šlapce  

Že by maňásek

vodní pistolka

polárkovej sníh

veselá historka                                              

či hospodskej vtip

nakreslily na tvý rty                   

pobavenej smích?

Tak co mám udělat

aby ses na mě usmálo

ty náladový štěstí?                    

Drž mi aspoň pěsti

Ztraceni

Malý Jan a Marie

crnkají do skleněnek

na dětském hřišti

jé jak se blyští

Jsou to oči zlaté rybky

co tudy šla

sbírat hříbky

V moři listí brouzdá se           

i Jeníček a Mařenka

našli starou bedlu

o trní se roztrhla

dívčí halenka  

A jak tak hledali nit a jehlu

přestali hledat cestu zpět

na dlani přistál motýlek

cesta zarůstá lebedou

brány z pavučin

nikam nevedou

Nelituj

Nelituj

svých objetí

marná nebyla žádná

i když tvá náruč

zůstala prázdná

Ztracený poutníku

nelituj kroků

co nevedly k cíli

i když ten

koho jsi podpíral

odešel a s sebou vzal

i tvůj zdroj síly

Vzpomeň si na cestu 

s vděčností

vždyť vedla

růžovým sadem

a hřejivé slunce 

tě hladilo po tváři

Vše co jsi zasadil

je navždy zapsané

v nebeském diáři

To co má stát se stane

lásku vítr zafouká sněhem

ale neodvane

Šroubky

Šroubeček v soukolí

svůj závit povolí

jen co mu 

hlavní šroub 

dovolí

Kdy má zrezivět

a kdy vypadnout

ze soukolí

poslušně následuje

okolí

Velký šroub

bdí nad naším

životem

pevně drž

nebo se toč

tam a sem

to já mám

v ruce šém

C'est la vie

žít dle manuálu

mě nebaví

však šroubek

o závitu

sotva tuší

spokojeně rezaví

jak se sluší

O princezně v závoji

Milé děti

mějte stále na paměti

že svět je plný

zlomyslných skřítků

krvelačných ježibab    

a jedovatých žab

Zanechte her

vedeme vás do války

na minovém poli

sbírejte slzy

ztracené víly Amálky  

Zavřete do věže

tu divnou princeznu

se zlatou hvězdou na čele

království dostane

jen princezna v závoji

jen té se hloupý Honza nebojí

V perníkové chaloupce

Jeníček a Mařenka

se krčí ve chlévě

v peci se topí

a ježibaba slintá

čeká ji však dětská finta

Ráda bys nás bábo upekla

pošleme tě do pekla!

Ale ouha

děti na lopatu

bábu neposadí

ochotně si sednou samy

učí je to tátové a mámy

Místo aby utekly

nebo babku upekly

snaživě se potí v předpeklí

Větší pec si postaví

do ohně přiloží

ať se pěkně rozhoří

lopatu vycídí

a své stehno přislíbí

Veršování

Napsala jsem pár veršíků

laciných jak vůně šeříku

Pošetilci se klaněli               

a z květů věnce vili

šampaňské na můj účet pili                 

oděli mne do svatozáře                      

plácali po zádech

líbali tváře

a že se má báseň dostane

až do slabikáře      

koukejme na ty lháře  

Vyměním zvadlý šeřík

za živé květiny

ach kdyby jen

člověk jediný

přivoněl a řekl

bože jaké klišé

proč to ta ženská

vlastně píše

Kdyby se zastavil

pod dávnou hrušní

a ještě jednou

v jejím stínu zkoušel číst     

kdyby se strom zachvěl

a spadl i jen jeden list

Pánové a dámy                                        

to by bylo veršování    

Poezie

Běží koník

cválá stepí

hřívu zdobí

živé květy

Běží koník

křídla složil

horký déšť 

mu proudí do žil

Běží koník

shodil prince

cestou trousí

kobylince

To je ta poezie pravá

marná sláva

Život jsou dostihy

a básně jsou jako

koňské koblihy