Jejich svět

 

Namalovali jsme jim

svět

černou tuší 

do postýlek

položili balvany 

zoufalého Sisyfa                          

jejich duše

je bílý květ

co v přítmí 

pokojíčku

usychá

 

Namalovali jsme jim 

svět

jako Babylon

už ani flétna

nemá čistý tón

jak Atlas

na ramenou

chtějí nést

celý svět

nedali jsme jim

k růži přivonět

jejich duše

je na věnci 

suchý květ

 

Namalovali jsme jim

svět

jako džungli

predátorům

v zubech

pění jed

jiní zas vytahují

ostré drápy

místo bezpečí

je ovíjíme 

svými strachy

marně je chrání

rouška na ústech

jejich duše

je ve stínu

choulící se

plachý květ

 

Namalovali jsme jim

svět

jako plnou mísu

avšak ouha

na sladký hrozen

schází touha 

ač hrozen

voní a láká

přitažlivý je

snad jen

pro čmeláka

touha se ukryla

do kredence

ať žije

dekadence

bezmoc a hněv

jejich duše

je zlomený

jarní květ

 

Namalovali jsme jim

svět

jako klec ze zlata

nedovolíme jim

vzlétnout

a padnout

chřadnou

naše ptáčata

na jejich bolest

nemáme lék

jejich duše

je sluncem

opuštěný

květ