SANATORIUM
Diagnóza
já tenkrát uvěřila
počasí krásnému
a padákem seskočila
s láskou svou v tandemu
když jsem šeptala
modlitbu do nebes
udeřil do mě blesk
ale měla jsem kliku
přežila jsem
jen duše má
zůstala na vozíku
Pořád tě cítím
Uřízli mi ruku
levou ta je od srdce
dávno neteče krev
nic nejde vrátit zpět
Pořád tě cítím
i když ses amputoval
sám a bez lítosti
dál cítím svaly a kosti
Stále se mnou
Nosím tě s sebou
jako talisman
v noci v levé kapse
v pravé zrána
vysypat tě nejde
propánajána
Nosím tě s sebou
jako veš v kožichu
děsně mě svrbíš na břichu
Nosím tě s sebou
jak umělý kloub
co roztříštil se
a střepy pronikají
hloub a hloub
Kyslík
Ležím nahá na sněhu
jsem součást
tvého krevního oběhu
Umřu bez tebe
krvácím a odháním tě
brečí ve mně
ublížené dítě
Jsem součást
tvého krevního oběhu
aniž bych to chtěla
srdeční tepna se rozechvěla
komory se otevřely
včetně té třinácté
Věřila jsem
že i já tě sytím krví
okysličuji tě
copak jsem upír
brečí ve mně
ublížené dítě
Ležím nahá na sněhu
jsem součást
tvého krevního oběhu
Ležím nahá na ledě
a čekám tu na tebe
Živá neživá
Pohřbil jsi lásku svou
však žena ta
zůstala živá
i když se její dech
ze tvých rtů
začíná ztrácet
tvá mrtvá
může vykrvácet
Rezavý hrnec
V břiše mě tlačí
rezavý hrnec
Žaludeční šťávy
mé nervy v kýblu
pomalu tráví
Dno hrnce žerou
jedovaté sliny
tajnosnubné kyseliny
Mé srdce v háji
až na dřeň tráví
srdceryvné šťávy
Hrnec pod žebry
rezne a rozpadá se
a v břiše kručí óda
o zašlé kráse
Drazí stolovníci
zanechte bonmotů
a hoďte ten křáp
do šrotu
Šňůra
Neprosila jsem se vážený
o porod v kamení
jak lezu vzhůru
tahám za sebou
pupeční šňůru
Neprosila jsem se
o život v poušti
první kroky zkouším
Jdu za obzor
čeká mě dlouhá túra
s tebou mne svazuje
pevná šňůra
Když jsem se vrhla do světa
to černé ráno
držela mě při životě
jako záchranné lano
Bojím se odstřihnout
noc je dlouhá
a den krátký
držím se zpátky
Noc nekončí
a já se neloučím
Čas je prý
nejlepší porodník
vezme skalpel
a šmik
Kdo tomu věří
je bláhový jak dítě
čas z pupečníků spřádá
nové sítě
Kam zmizel princ
Na jednom zámku straší
žije tam ale princ
a každou noc se k němu
z planety Venuše snáším
Kdybyste viděli
jak je krásný
a husí kůži co mám
když mi po těle
jak kočka našlapuje
tichá záře
to když nám anděl lásky
líbá tváře
Kdoví co vtrhlo na zámek
šero a zvyk
když klepu na vrata
otvírá komorník
uctivě se skloní
princ odjel na bílém koni
Objíždím zámky v okolí
všude pozvánku dostanu
tak klepu na bránu
vydám se na prohlídku
po salonech a po ložnicích
princ se odstěhoval za Exuperym
čekají mě jen komorníci
Horečně slibují lásku
a budou prý věrně sloužit
poletím za kartářkou na Venuši
zda o mém princi něco tuší
vědma hledí do karet
divný trik
na cestě ke mně
je prý komorník
Meteorit
Stojím na kopci
světýlka velkoměsta
se utápí v temnotě
škarohlíd sýček
brblá na plotě
Vyhlížím Marťany
mám pro ně cigára
deštník a banány
To tenkrát
oblohou prolít
zářivý meteorit
Nejšťastnější bludičku
udělal ze mne
než se dotkl země
Každou noc šplhám
na vrchol kopce
Marťani nebaští banány
a zářivý posel z vesmíru
je pryč navěky
bludička trhá hořce
v přítmí ztracené paseky
Špionáž
To mě baví
vplížit se do tvé hlavy
Uhnízdila jsem se
v nervové síti
čekám až mě
EEG pavouk chytí
Všechno mu slíbím
jen abych zjistila
zda ti chybím
Ráda bych se
ve tvé mysli
rozprostřela
jako Amorova střela
Kéž by se v ní
zpráva o mé existenci
naplno rozezněla
Je mi však líto
jsem tu inkognito
Báječný flám
Klouby mám napadrť
tak do tance se dám
báječný flám
sklenice se válí na stole
tančím na pažbě pistole
Obecenstvo tleská
jsem milá a hezká
V křišťálové sklence
se topí smyčka oběšence
Po stehnech se řinou
proudy vína
poslední hosté
večírek opouští
to byla ale psina
stepuji na spoušti
Lístky máty ve sklence
se zvolna mění ve věnce
Z hlavně se
taneční parket stane
smím prosit pane?
klamu tělem
ladné pohyby šelem
Ve sklenicích
hasnou plameny svící
V divadle probíhá
výprodej rekvizit
masky a líčidla
šaty na bál a korále
trůn pro krále
paruka pro dvorní dámu
kulisy hoří
když vracím se
z flámu
Žena, co vyšla z módy
jó tenkrát
býval v módě frak
a motýlek s puntíky
slušela jsem ti
jenže letos letí pruhy
visím teď v šatníku
věším se na kliku
na poutku z tenké stuhy
ó jak ti seknou
proužky na kravatě
a oblek na míru
z nóbl kašmíru
Vážka
cedím slzy
přes oteklá víčka
když ona tě
místo mne hýčká
přeji si
abych ti odpustila
navždy tě opustila
nanesla třpytky
na svá víčka
a slzy dala k ledu
bože já to nedovedu
jsem obyčejná ženská
chci tě vidět na kolenou
a ne ti v cíli tleskat
jsem jenom ženská
přeji si
ach ouvej
aby ses v pekle smažil
marně se o štěstí snažil
až tě zas spatřím
pochopíš že jen já
k tobě patřím
přeji si
abych ti odpustila
navždy tě opustila
nanesla třpytky
na svá víčka
a slzy dala k ledu
bože já to nedovedu
mám jí přát
vše čím jsem žila
když ona mne
z hnízda vystrčila
mám ti přát
plný koš dárků
s růžovou mašlí
ježíška na kříži našli
přeji si
abych ti odpustila
navždy tě opustila
nanesla třpytky
na svá víčka
a slzy dala k ledu
bože já
jsem vážka
co se topí v medu
Na rozloučenou
Zastavil na trati
mezi Dolní a Horní Lhotou
uprostřed kvetoucí krásy
vystoupil z vlaku
a zavolal taxi
Vzal vás s sebou
moji milí
v jednom kupé
jsem s vámi mohla být
jen krátkou chvíli
nevím si rady
zmizely jízdní řády
Zatímco žijete v míru
já na kolejích spím
směr Osvětim
zdá se mi že vás cpou
do rozjetýho dobytčáku
čekám až se mi vrátíte
z toho všivýho koncentráku
Nemůžu vyhrát válku
nezbývá než se vzdát
bolesti a stesku
ztratila jsem vás docela
a nemůžu ani položit
kytku na náhrobní desku
Obrazy
Jsem v zajetí triptychu
Hieronyma Bosche
o nicotě a o hříchu
bytosti nahé a bosé
boháči králové a taktéž
ctěný papež
ti všichni se rvou
o stéblo na Fůře sena
žebřiňák do ráje
mapu nemá
Svět je náklad sena
každý si bere bere
pod koly vozu
nevinnost sténá
V Zahradě pozemských rozkoší
čekám až vyrostou petrklíče
a zatím v zemi klíčí
semena chtíče
Plavím se na Lodi bláznů
sním o hvězdách a o dálce
zbloudilá loď
však nemíří k Polárce
Maluji vlastní obraz
jsi na něm miláčku
jako můj Svatý
i když máš kopýtko
místo paty
Hledám tě na lodi
v zahradě i v kupě sena
nikdo o tobě zprávy nemá
Kašpárci věrozvěsti
démoni stvůry
poslové seslaní shůry
i Hieronymus sám
nikdo neví kudy kam
Hlásají zde je kopie
tak úžasná a hezká
plátěná deska
Vzdej to a skloň hlavu
nenajdeš originál
ve stohlavém davu
Kopie zaplní
prázdné místo na stěně
za ní je možná zazděný
původní obraz ztracený
Nestojím o listy z kopírky
zanechte marného tisku
můj drahý toužím stále
po vůni tvých barev
- - -
A kam se poděl rám
s mým portrétem
ukryls ho před světem
proč proč mne nehýčkáš
jsem jedinečná
ne dílko bez ceny
můj sběrateli umění
Lásku dej do útulku
Přinese mi papuči
ocáskem vrtí vesele
když se uvelebí do mé postele
blaženě funí na gauči
radostně svítí jako Fukušima
viď že mě podrbeš za ušima
Chodím svého miláčka venčit
do misky sypu laskominy
s roztomilým štěňátkem
zažívám spoustu psiny
Přinese mi papuči
ocáskem vrtí vesele
když se uvelebí do mé postele
blaženě funí na gauči
radostně svítí jako Fukušima
viď že mě podrbeš za ušima
Už to ale není psina
Štěká a občas kňučí
aport se nechce učit
a pak mi líže ruce
hárá a srst jí líná
no řeknu vám žádná psina
Za kostelem
vržou vrata do útulku
tam tě dám děvče beze studu
pak volný jako ptáček budu
Až na mě budeš žalovat
a v kleci blouznit
vzpomeň jaká to byla krása
když jsem ti věnoval
kost plnou masa
Kůrka
úsměvy
a perfektní chrup
akcie šeky
zlatonosné řeky
svaly a endorfiny
medové klíny
vše pozřela noc
a přivála smrtihlava
do dřezu vytekla
ranní káva
zděšeně zírám na můru
má oholená hlava
komicky trčí
z pruhovaného mundůru
můra mi na víčka sedá
žmoulám poslední
kůrku chleba
můra se zkoumavě dívá
za zdmi baráku
je fuk co měla na sobě
operní diva
a s kým zahnula
má věrná láska
sliby mrznou na rtech
oheň v peci praská
úsměvy akcie šeky
zlatonosné řeky
mizí komínem
lidičky na plac
tak kostrou hnem
teprve teď se láme
chleba
a naše já
svůj bod zlomu
hledá
Zápisky z exilu
trýznivá kratochvíle
sledovat sousedy
klíčovou dírkou
nevěsta v bílém
žloutne nad postelí
stačí škrtnout sirkou
ráno se jako panna
znovu narodí
dvanáct měsíčků
si u krbu dává
sekt a jahody
přicházím s prosíkem
opít se alespoň rohlíkem
v hospodě U kukačky
koukám jako blázen
jak mastné ubrousky
padají na zem
číšník běží pro rum
a pro colu
já sbírám drobky od stolu
na okně přistál motýl
děti si hrají na chodníku
tryskáč prolétl nebem
oblaka neskrývají dojetí
holubi krmí důchodce
starým chlebem
Ikaros ke slunci doletí
stahuji rolety
havran na římse
labutí píseň zazpívá
umírám zaživa
Boží
Klaníš se svému Bohu
poctivě chodíš do kostela
dodržuješ všechny svátky
čteš bibli tam a zpátky
Můj Bůh je proud
duší mi protéká
je čistý a třpytí se
ve slunečním jasu
pramen odráží
nebeskou krásu
ležím v trávě
uvízlá ve smyčce času
hlavu mám v oblacích
po ruce mi leze havěť
vše je krásné a ošklivé
v jednom okamžiku
pro vše mám hrst
plnou díků
Tvůj Bůh káže o lásce
o vině a trestu
o pokoře
bez protestů
vybírá ovoce
pro tvá ústa
tvá duše je krajina
svatá a bohapustá
Milovala jsem tě
jako svého boha
byl jsi můj proud
třpytivý a čistý
tančila pod jezem
na břehu sbírala
hojivé květy a listy
Zahrnul jsi mne dary
zasypal plátky růží
mohla jsem s tebou ležet
na královském loži
bylo to boží
Avšak můj bůh
ztratil svého Boha
nebo ho zapomněl stát
někde na podstavci
z bílých holubiček
se přes noc staly dravci
hlavu sklopilo
hrdé kvítko
láska se zakopala
pod kostelními schody
ach vidím pravdu
v kapce vody
byla jsem pro tebe
jen smítko
na rouše Madony
a tvůj Bůh
krčí rameny
Lexaurin
Abych se nedotkla
tvých jemných citů
kradu v apatyce
ampule smíchu
Na nahou duši
házím deku
a oddávám se lékům
abych se uchránila
před příznaky
bolesti a vzteku
co tě tak ničí
sama jsem ničím
Dobře vím
jsi můj lexaurin
Nebudu už prosit
o tvoji lásku
dám vale práškům
Vyhoďte mě z ústavu
se svou duší nahá zůstanu
až půjdu domů na revers
neštěkne po mně ani pes
Až budu foukat na bolístky
a sčítat šrámy
vyhlížet budu tuláka
co svobodu
v čapce své dá mi
a taky slzu do vínku
bude mě milovat
a říkat mi blázínku
Až tě potkám
Až tě potkám
doufám
že mi to bude slušet
má tvář
bude růžová a hebká
jsem ženská jako lusk
žádná tetka
zářit budu do daleka
vonět jak rozkvetlá louka
to budeš koukat
Až tě potkám
řeknu si
tomu to sluší
vypadá šťastně
tak to je prima
půjdu dál
lehce a zpříma
Až tě potkám
bůhví co bude
možná zas uvidím rudě
mé sliby mohou být plané
kdoví co se stane
Až tě potkám
budu svá
a nad věcí
vlasy od deště
a kruhy pod očima
zničená jak Hirošima
a třeba budu mlčet
a nebudu se smát
tak ať
Requiem
Na hřbitově jeden hrob
zapaluji svíčku
modlím se za dušičku
Věřila jsem
že procitneš
z klinické smrti
každý den prosila
pánaboha
nechal mne v tom
a tak se nediv
že se rouhám
brečím do deky
zemřel jsi navěky
Věřila jsem
že vstaneš z mrtvých
měřila ti tep na zápěstí
hřála chladné tváře
zemřelo moje štěstí
brečím do polštáře
Za plotem hřbitova
tvé srdce ožívá
bije pro jinou
už nechci křísit naději
páchne zeminou
S plamenem svíčky
si pohrává vánek
za naši lásku
zpívám requiem
a modlím se
za její věčný spánek
Loučení
Než nešťastný se mnou
radši buď šťastný s ní
Modlitba z rukou mých
ještě zní
Neumíš mne už milovat
je konec čarovném nápoji
Jdi k prameni já přečkám noc
v černém závoji
Věřím na zázrak
nevidím slunce zapadat
Okamžik nebo století
zas s hejnem hus poletím
Jablíčko
Schovávám jablíčko
ať si je červivé
a scvrklé ať
naše slunce
je v něm napořád
a taky tvá vůně
starostlivé ruce
síla ukrytá
v tenké slupce
Na slavnostní tabuli
slibují sladkost
datle a fíky
Za krásné jablíčko
díky
Živá neživá
Pohřbil jsi lásku svou
však žena ta
zůstala živá
i když se její dech
ze tvých rtů
začíná ztrácet
tvá mrtvá
může vykrvácet
