SVATOZÁŘ

Svatozář

Temnota 

má špatnou pověst

prý jen světlo

je to pravé

levá strana

ta je asi zakázaná

Ze tmy se dítě rodí

do světla

ve tmě se smutek 

lépe hojí

když naděje 

z duše utekla

Tma skrývá tajemství

prostor pro naše fantazie

dřív než ho ostré světlo

skryje

Měsíc

jak lampion na lodi

po vodě pluje

slunce

pokorné duše 

vede temnotou

pyšné oslňuje

Ve tmě oči nebolí

a přichází snění

osvícení

Světlo je zaklínadlo

pro pravdu a lásku

dobře to zní

a je to duchovní

Já si dám černou kávu

a ve tmě zapálím svíčky 

za dušičky 

Kazatel

Plamínek na mýtině

se touží rozhořet

osvítit nás

tělům dát žár

a duším jas

spasit nás

Kdyby tak mohl

obejmout celý svět

svou záři šířit

do největší dáli!

Je pro svůj cíl tak zapálen

až sám sebe spálí

Úžeh

Za oknem kytka chřadne

však myslíme jen kladně

když slunce skryje mrak

zazáří světlomety                                    

žádný strach      

a že prý pozitivní energie

přemůže i jed zmije      

Ach kde jen spočinu             

když i stromy jsou tu bez stínu

Mydlinky

mydli mydli

kdo tu bydlí

princ mýdlový

v bublině z mýdla

shlíží na špinavce

co neznají saponát         

věru ty špindíry

nemá rád

mydlí mydlí

sedí si na teplé židli

neslyší nevidí

ty smradlavé šmejdy

kol mýdlové bubliny

hladové myši šmejdí   

princ mýdlový                           

tu havěť nesnáší

a zatím tornádo                         

bublinu z mýdla  

k mrakům unáší   

Hledači

Putují světem

zimou i létem

básní o slunci             

jaká to zář  

v kapse však mají                   

pršiplášť

Hledají čistotu

myjí se v potoce

v odlescích slunce

touží spatřit svou duši

topí se ve svém stínu

kůži mají sedřenou

za nehty špínu

Věční hledači

lásky světla

pravdy osvícení

lupa ve vaší ruce

s paprsky slunce

vás v živou louč změní

Zachraňte ho

Leží na zádech

popadá dech    

situace je vážná

vážně není k smíchu

sešlo se tudíž

konzilium odborníků   

Rokovalo dlouze

a konečně už ví

jak zachránit chlápka

co nemá sil

dýchat víc

Nadechni se chlape

z plných plic!

O třech mudrcích a jednom slonovi

Tři slepí jdou

a pojednou

stojí v cestě 

statný slon

Dotkněme se prsty

zda je to objekt

z plechu dřeva plsti

První slepec

chobot hladí

To je přece tělo hadí!

Druhý řekl

když se dotkl sloních uší

To bude vějíř tuším

Třetí stál opodál

a přistoupit se bál

nakonec přišel blíž

tam kde ční

sloní zub

a bázlivě říká

To bude asi dýka!

A když se vrátili

sepsali odborné studie

o cestě do daleké Indie

o tom co na vlastní kůži poznali

když hada a vějíř a dýku

na cestě potkali