otec démonů
nechci se démonům vzdát
na jednoho po druhém
střílím z kuše
vstávají a syčí
náš otec strach
vysaje morek ze tvé duše
píseň pro kormorána
vida ho námořníka
co na svých plavbách
zpěv sirén slýchá
lehce se na moři zpívá
óda na svobodu
těžko na pevnině
kde láska věrnost
jak kormorán
v náručí tvé hyne
krásná čarodějka
přilétla na koštěti
tváře jak anděl bledé
duši tvou odnesla do pekla
tělo si vzalo nebe
křišťál
umyj své tělo v krvi
postůj pod sprškou pláče
utři se do rohože
ulehni na hnisavé fáče
teď si můžeš býti jistý
že jsi jako křišťál čistý
bílý pták
torzo těla leží na pryčně
krev kape na podlahu
z louže pije bílý pták
anděl sebevrahů
sklepení
tma bere dech
smrt cítím
ve svých zdech
a rozkoš umírání
rezivý hřeb
mě v hloubi zraní
tvé báchorky freude
mě fakt nezachrání
alter ego
tytam jsou růže
na hrobě básníka
se mění v prach
tatam je planeta
malého tuláka
po hvězdách
ztracen v moři písku
vrací se domů
ve spánku
na pastvu přišlo
do notýsku
tucet beránků
dezert
želé
červené
voňavé
lahodné
želé
ó jak je skvělé
ovocné želé
co mám na talířku
prokoušu se
do sladkých zítřků
píšťalka
tančím jak píská
anděl ve zlaté masce
vede mě vstříc
světlu a lásce
blažený je svět
kde andělé hrají
na kouzelnou flétnu
ráno mne budí
večer uspávají
tančím jak víla na pasece
v trnovou korunu
se mění věnec z pampelišek
cítím její hroty
hledám píšťalku
přicházím o své noty
věčnost
osm hodin spánku
osm u verpánku
osm ztrát a hledání
dvacet čtyři hodin
čekání
pozor, amor!
bůžek lásky
má být ten amor
kdo to vymyslel
ten teda musel být namol
zatímco tokají
v mém srdci tetřevi
šílený střelec
napíná své tětivy
neříkám to rád
amor je psychopat
noční motýl
mám něžné city
věřte mi
když zpívám duet
se světluškou
když se jak fred astaire
vznáším nad zemí
noc mi vytetovala lebku
na záda
no řekněte
paráda
po doteku se mi stýská
má křídla jsou hebká
duše poetická
jsem přesto nevítaný host
všude kam se vrtnu
křičí dav
smrtihlav
smrtihlav
smrtihlav
osudová
je pátek třináctého
a tušíš že sobota
ve smutečním rouchu přijde celá
a neděle bude černá jako uhel
i tvá křišťálová koule potemněla
jaký je dítě tvůj úděl
vědma karty vyložila
kolo osudu
soud smrt síla
´ďábel blázen velekněz
budoucnosti šťastné věř
hazardní hráč
hraji vabank
a jestli nemám
šťastný den
přijdu o svůj další sen
ale co život je kabaret
složený z hořkých kupletů
tak roztočte ruletu
šeptej
seděla u pramene
stříbrného
ve tváři žal
duch lesa tesknou píseň hrál
když sedm nocí čekala
na milého
vítr jí odvál závoj
a ona šeptá
obejmi démona svého
smyčka
v rybářově síti
uvízla dívka
v mysli jeho ženy
se odmotává cívka
s černou nití
do vlastní smyčky
se ženská chytí
mezičas
cosi mě nutí zůstat
něco mi říká utíkej
rychle si něco přej
dokud horký vosk
stéká na tvá ústa
než se naděješ
z údolí včel
bude krajina pustá
pravda
nechce se ti věřit
chceš brečet
odmítáš klečet
ruka bez soucitu
strká tvou hlavu do louže
bože jsi tu
všechno v tobě vře
ačkoli voda mrazí
na dně se promenádují
romantičtí vrazi
tvé lži co pravdě jsou k smíchu
vezmi jim dýku
volání ve tmě
černá je noc
bez růžového snění
spánek mi přej
temné je ráno
bez rozednění
úsvit mi dej
ztracen je den
bez poledne
mayday mayday
milost
dusím se v čerstvé hlíně
mou duši v pekle smaží
ve vlastní vině
lezu z hrobu
a čekám na obžalobu
přijímám vinu v plném znění
smiluj se a dej mi odpuštění
miluj mě
stojím tu
křídla svěšená
svlečená
husí kůži po těle
polykám krev
krev páně v kostele
chvěji se bázní
když lezu z parních lázní
zabal mne do ručníku
v tom tichu
hadí kůže
máš srdce z křišťálu
bourec morušový
tkal tvoje šaty
horská bystřina
ti proudí ve dlaních
nemáš co skrývat
tvá kůže touží
po hadím svlékání
děláš striptýz
před bytostí v houští
oči jí svítí
úkryt však neopouští
o tebe nestojí
přiznej si
že stojíš po krk
ve hnoji
napětí
jsme lapeni
v elektrické síti
sladký zápach cítím
pálí se kůže
našich těl
záblesk a zkrat
vrabec přiletěl
na žhavý drát
máme na vybranou
lásku nebo strach
ostří
jeho veličenstvo
v rukavičkách z plyše
zlatým perem
rozsudek smrti píše
na mou pleť
když mám přijít
o svůj tep
bodni hned
a vezmi nůž
s ostrou čepelí
supi se veselí
a ocel blýská
na čele studí
proniká hrudí
obrovská tříska
ze srdce čouhá
krev smyje
něžná touha
svatyně
chráníš posvátné místo
tak čisté tak zlaté
hudba nebeská
svatyní se line
ó ta harmónie
pryč se vším
co páchne
a co ti ruce špiní
pryč s depresí
nemravností
sem s pocity viny
až přijde konec pohádky
budeš se brodit
vlastními odpadky
hrbáč
minulosti mám po krk
už už
mi
sahá
k bradě
vleču si svůj hrb
a cítím bolest v zádech
v kalné vodě se ztěžka brodím
piraně mají své slastné hody
než svůj hrb navždy shodím
džin
démony
a taky džina
jsem z flašky ginu
vypustila
lampu aladina
dobře skryla
a vyšla na jeviště
v kostýmu cynika
stejně mi čouhá
krása z bot
a z kapes lyrika
sláva mým omylům
zase jsem šlápla
vedle
pěťák dala boháči
ne bezdomovci
zase jsem ta černá
ve stádě ovcí
je to trapas
ale jen do výše
mého ega
jinak je to psina
nač brečet nad sudem
rozlitého vína
slepec
našel jsi diamant
blýskal se v trávě
kdepak by ses sklonil
sevřel jej ve své hrsti
než jsi pyšně prošel kolem
kopl jsi do něj
nohou bosou
hlupáčku malý
spletl sis ho s rosou
srdce na klíček
zastrčit otočit
stříbrný klíček
srdce se rozbuší
a běží za láskou
jak poslušný psíček
snad jsem se s ním narodila
jak s kudlou v zádech
dusí mě strach
že kdybych ho zahodila
zničil by mé plíce
volný nádech
horká kaše
vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku
ona tě miluje
co když ale bude odmítnuta
vyznat lásku
jí brání
strach a pýcha
jako ve snách míchá
a do krupice pláče
tak přestaň chodit
kolem horké kaše
zero
nemůže skončit
co ani nezačalo
nemůžeš přijít
o to co jsi
nikdy neměl
ztratit
cos nikdy nenašel
není proč litovat
že jsi neudržel
co k tobě nepatří
to je pravda svatá
jenže dort za výlohou
sytí duši prázdnou
a snílka
mučí jeho ztráta
holoubek
ztratila střevíček
nenašla prince
v oříšku byla jen
rezavá mince
na pevný zámek
uzamkli hrad
holka popelavá
zas už jen přebírá
čočku a hrách
za mříží plují oblaka
princové jsou na draka
jen věrná duše rozvíří
popel a prach
přilétá do vězení
a třídí spolu
radost krásu
snění
beznaděj bolest
strach
než se nové jitro zrodí
v čistých peřinách
bezútěšno
židle rozbitá
opuštěná na dvoře
se má fakt bledě
chybí mi pouhá
jedna noha
konejší sama sebe
ač vyhozena z hradu
těší se že ze dvora
má krásný výhled na zahradu
trojnožka bláhová
už nezažije teplo zadku
cítí však že život smysl má
když míří tralalá
na černou skládku
psycho
opustil hrad z písku
začal žít ve věži
za hradbu světa
jen mrtvý krkavec
potajmu létá
vrací se bez peří
ve dne je básník
a v noci vlk
co se psy vyje
oddává se splínu
víno s octem pije
anebo odvar blínu
bílá paní hledá
loutnu v jeho stínu
struny jí nedá
na lásku nevěří
démon chroptí
v jejím klínu
začíná mu strašit
ve věži
kat
aniž bych o to stála
kolem krku se mi omotala
škrtí mě
místo aby hřála
ta pitomá šála
chráním se před bolestí
v betonovém krytu
nestojím o tvou pravdu
dusivou realitu
však vím
jsi můj kat
co svůj úkol
musí dokonat
tak přestaň mě svírat
jsi můj přítel kat
hlavu mi setni
ať srdce může vstát
panoptikum
v síni zrcadel
v podivném panoptiku
mne stíhá šklebů škleb
ve strašlivém křivém smíchu
zírám do tváře
svému ksichtu!
hamlet v kasinu
srdcové eso
pro nás dva
šťastný tah
hrát či nehrát
to je oč tu běží
zda repete si dát
vždyť druhá šance
bývá
p
r
o
p
a
d
á
k
srdce jako jehelníček
srdce jako jehelníček mám
jehly a špendlíky
si vrazím do míchy
jehelníček je mé srdce
jehelníček to jsem já
švadlenka vykrvácená
uvězněná
jak tvarůžky
ve stavu rozteklém
nacházím se
pod deklem
že je tu atmosféra
k nedýchání
holka pochop
a nazvedni poklop
pokora
prošla jsem světa kraj
chtěla dobýt nejvyšší horu
klopýtala sama na cestě dolů
dívenka ze starých fotek
vrací se domů
po kruté zimě
usedám ke kořenům
a prosím o jablíčko
ať mi zavoní v klíně
