U vás v Kocourkově
Venku je krásné jarní počasí. Umělec často pobývá mimo domov a já se toulám po okolí. Dlouho jsme nebyli v Krajině Mňau.
Až jednou mě Umělec pozval do Kocourkova. Říkal, že to je městečko, které existuje a zároveň neexistuje. Je v Krajině Mňau a není v Krajině Mňau.
Ptám se: „A budeme malovat?“
„Ano, namalujeme velký klíč a tím si Kocourkov otevřeme.“
Tak se i stalo.
Stojíme s ranečkem na rameni za branou, na níž je velkými písmeny napsáno KOCOURKOV.
Na kraji cesty vidíme sedět kocoura, kterého žere myš. Začala pěkně od ocásku. Divné…
Kousek dál se na slunci opaluje kocour v šortkách. Má na očích sluneční brýle a naříká: „Mně je zima, mně je zima, kdy už roztaje ten sníh!“ Divné…
Z okna vyhlíží další kocour. Je to prý starosta, ale na hlavě má šaškovskou čepici s rolničkami. Divné…
Na náměstí má otevřeno obchůdek, kde se prodávají klece na kocoury. A kocouři na ně stojí frontu! Divné…
Vedle obchodu visí plakát a na něm je napsáno: „Všem kocourům se ode dneška zakazuje mňoukat!“ Divné…
Na kostelní věži odbyla dvanáctá hodina. Je pravé poledne, ale kocouři si dali dobrou noc a šli spát. Divné…
Do městečka přiběhly mladé kočky v krojích a hned se pustily do tance. Vesele zpívají a zvedají sukýnky. Kocouři chodí kolem, aniž by na ně pohlédli. Divné…
Vedle radnice stojí socha kocoura Mikeše. Byl to prý slavný mořeplavec. Divné…
Vedle sochy se objevil kocour ve vojenské uniformě. Začal hlasitě bubnovat a provolávat: „Kocouři, pojďte se mnou! Pojďte do války! V Kocourkově nesmí vládnout mír! Ten je jen pro zbabělce!“
A kocouři odhodili rýče a motyky, hole a deštníky, a nasadili si helmy. Nadšeně se řadí do šiku a následují kocoura, který je odvádí z městečka. Kocour má znak krysy na rameni. Divné…
Celá zmatená se dívám na Umělce. Vidí mé zoufalství a bere mne do náruče. Rychle odsud pryč! Oddechnu si teprve, až za našimi zády zůstane to podivné městečko jménem Kocourkov.
