vede mne vpřed
kříží mi cestu
osvětluje kouty
na konci tunelu
se pod stínem
lampa hroutí
dává tvar
rozmazává siluetu
posel z peklonebí
pravdu nenese
co vyhraje
v temném nitru
škvár radosti
kýč deprese
zebra na přechodu
brání chůzi
k mostu nářků
kde stále ještě
slyším bublat vodu
mozek ovládlo
drtivé paradigma
v očích mě řeže
vlastní stigma
