V nedohlednu

ztrácím se cestou

sebe ztrácím

ztrácím se cestou

po níž kráčím

cestu svou ztrácím

nikde se nepotkám

ani se nezahlédnu

na vodní hladině

můj obraz se rozplyne

jen starý kostlivec

vykoukne ze skříně

chodím bloudím

dokud mne

moje Já nemine

míjí mne 

však jen davy

kdejaký tulák

mne zdraví

možná se objevím

na obzoru

zářivá jak slunce

jako kdysi

stmívá se

váhám 

zda ukončit misi

kde jsem se ztratila

na které zastávce

u jakého stromu

v čímsi stínu

ve kterém okamžiku

kolik mne od sebe

dělí kroků

byla to vteřina

nebo dlouhá řada 

prázdných roků

jablko utrhnu

pro suchý list

k zemi se sehnu

boty si vyzuji

a vykročím

hledat ženu

jež ztratila se   

v nedohlednu