ZRCADLENÍ

Baletka

cítím tenzi

Odpojení

Odstrčena od vesmírného prsu

v pozici plodu

prosím o dešťovou vodu

o spršku hvězd

ať sesypou se na mne

jak zlaté konfety

vesmír je přece

pro děti

Úžina

Klíček sklíčený

do sebe vklíčený                   

zamkl se v podzemí

Srdce v tísni                            

v koši se tísní   

v hrudníku

kohout je sevřen

v plechovém budíku                              

Štěrbina v roletě

je tak úzká

tolik úzkosti

úzkými póry

proniká do kostí     

Vina

Dívá se na mne

velkýma očima

matnými sklíčky

pohled na ni bolí

na srnku co skončila

pod mými koly                    

Abych nepodlehla splínu

(cítím vinu)

píšu pánubohu

že kvůli té svini

mám blinkr na střepiny

Počátek

čekám na transfúzi

v domu hrůzy

musím nutně

vyměnit krev

vypustit ze sebe

bolest a vztek

odumřelý 

dny a noci                        

začít znovu

bez bezmoci    

Věčné dítě

Být dítě

není volba

je to úděl těžký

každý den skládat maturitu

na nohou dětský kecky

Být dítě

není volba

není to žádná

vánoční besídka

ve lví kleci svírat 

plyšovýho medvídka

Být dítě

je prokletí

kmet moudra káže          

dítě se učí od dětí

Jen si tak fouknout

smítka prachu

se snáší na kůži

nemluvněte

víří nad dívčí            

aurou

sedají na dlaň    

ženy

je to už vážně

na prachovku

nebo na mop

jen si tak fouknout

a jsem zase tu

nemluvně

s nekonečnou                          

vůlí k životu

Sladkokyselá

Máchám se v láku

pod víkem strachu

možná by bylo dobře

hřát si hřbet na poli

leč pobyt ve sklenici

příjemně nebolí      

pohled ven

je velkolepý

jen ať z idylky té

nejsou střepy  

Vznáším se v nálevu

jak okurka

z dávné sklizně

pod slupkou rozkoš

i trýzeň       

tak jaká vlastně

jsem

sladká

kyselá

zároveň

Mrtvej bod

kola ztuhla

ačkoli policajt

ukazuje doprava 

bagr lisuje

chcíplého komára                               

mrtvej bod

na sítnici oka

živá socha

na kartě viselec

ne a ne padnout na zem

vyschl ten úžasnej

pěnivej bazén

hrad z písku

je na padrť

nehty si lakuje smrt            

řeka hojnosti

žíznivé pohostí

těžko se polyká

výkřík v hrdle

se láme a vysychá       

máchnutí vesla

a voda nestříká

ticho se vpíjí do ticha  

srdce z porcelánu

a nohy z olova

víru ve víru

hrobník pochová

jak se do lesa volá

vrací se dutá ozvěna

strnula v kukle               

motýlí proměna

Ve stínu baobabu

Ve stínu baobabu

mě pobolívá břicho z hladu

stín je však konejšivý

a hlad není tak velký

v noci se chodím koupat

do tyrkysové řeky

však v poledne

mě opět zajme stín

chválím ticho

jenže ani zpěv ptáků        

neslyším

Ve stínu baobabu

se choulím v chladu

jak alabastr

mám bílou pleť

dobře se tu dříme

a nechodí sem kálet svět

jen slunce a vitamín D

mi chybí stále víc

slábnou svaly

kosti řídnou

a z duše se stává stín

splývá se stínem baobabu

spočívám klidně

v anestezii chladu

Zimní spánek

Lítat v povětří

stoupat do kopce

mlsat ovoce

skákat do výšky

louskat oříšky

lézt po čtyřech

a hledat čtyřlístek

na bujné pastvině     

kočičku hladit na klíně              

díky bohu

to vše mohu

a přece jak medvěd                  

chrním v brlohu

a nemohu

Plankton

Jsem jen plankton

v moři širém

nezmámí mě

písně Sirén

horizont ve zlatém rámu

nevede ke branám chrámu

Jsem jen plankton

pod hladinou

houpu se kolébám

sem a tam

sůl vniká do těla

když kolem proplula               

hladová makrela

Konec jedné víly

Hleď květy růžové

a plody rudé

červenají se

panenským studem

Víla třešňová

voní do dálky

včelám se rozdává

milencům do dlaní

sype korálky                        

Ta víla nemá víc

a svět je plný plískanic

déšť smývá pel nevěsty

a nektar nebeský

Podzimní vítr

trpce vane

ještě si přivoň

než hokynářkou

se víla ta líbezná stane

Divné počty

Jsem parchant nevděčnej

k lásce se stavím netečně

k srdci tisknu krásný dar

a pošetile sčítám                    

co mi život vzal

Hlava nehlava

Nebudu sklánět hlavu

se staženou kápí v davu

v bárce z ořechu

k peřejím plavu

pro kůži na buben

pro jalovou krávu

nebudu sklánět hlavu

Žena bez budoucnosti

Křišťálová koule

na mne zírá

na starém sekretáři                 

mluvit se vzpírá

jak shnilé jablko

se  vědma má tváří     

skoncuji s ní     

ze střepů lezou červi

ptám se jich na zítřek

a že prý nic neví

Dívám se do dálky

na nose brýle

co mi tak hrozně sluší

obzor je rudý

ale co je za ním

sotva tuším

Dívám se do zrcadla

vidím sklo a rám

kdo je to prázdno

prázdna se ptám

Kamkoliv vyjdu

na jih na východ

na západ na sever

všude ztrácím směr

ať kráčím tam či tam

nezdolná a věčně snící

o svůj stín klopýtám

vrážím do dveří

zavřených na petlici

Reparát

V kapse taháky

jak přežívat jak žít

kdekdo mi umí poradit

co mi vlastně schází 

děkuji za každý nádech  

i za kudlu v zádech                              

nač shánět kožich

na havajské pláži

když přece mám zářit     

planout a hřát     

slunit se a radovat

tak proč cítím

v kostech chlad       

je to k breku

lezu pod chlupatou deku

Do kamen přikládám

moudré knížky

učenců vážených  

stránky s citáty

hoří jak vích

znám slovo od slova

já hlava skopová

v ruce tajný svitek

mrznu ve svém holobytě

je to k vzteku

lezu pod vypelichanou deku 

Tisíc a jedna tvář

na schodech sedí

schodech kostela   

kdo by ji poznal

půvabnou nevěstu

v bílých šatech

s vlečkou

ze zámku v růžích

když se probudila

u nohou jí klečí

temná díra

vleče se do kopce

tam malý je hrob

k zemi je blíž a blíž

co krok

pod urnu s andělem

věnec svůj schová        

černá vdova

na červeném koberci

září jak supernova

v přítmí čajovny

je tantrickou milenkou

indického boha

božským nektarem

a vínem je

co chutná po pelyňku

a taky motýlem

s jizvou na křídle

od špendlíku  

dívenka s motýlem

co přistál na ušním lalůčku

trhá vlčí mák

pro ženu obcující

s můrou na lůžku

vedle své podobizny

klade kytku na oltář

jaká tvář

Posel z peklonebí

vede mne vpřed             

kříží mi cestu

osvětluje kouty

na konci tunelu

se pod stínem

lampa hroutí

         dává tvar

         rozmazává siluetu

         posel z peklonebí

         pravdu nenese

         co vyhraje

         v temném nitru

         škvár radosti

         kýč deprese

zebra na přechodu

brání chůzi  

k mostu nářků  

kde stále ještě

slyším bublat vodu

mozek ovládlo

drtivé paradigma 

v očích mě řeže

vlastní stigma

Ulita

Kdo mě dostane

z mé ulity

chválím svůj kostým

na míru ušitý

Není mi těsný

netřeba mne litovat

ve slušivém kostýmku

se dá skvěle cestovat  

Možná právě neletí

můj oblek z perleti

slyším že vyšel  z módy

ale dobře se v něm chodí

Dává mi prostor

pro pohyb vpřed

svobodu svou

nesu si na zádech

Řekněte slimáci

proč se vysvlékat

ze své ulity

když kostým mi padne

jako ulitý

Pampelišky

Někdo má rád vdolky

jiný holky

já stojím ve frontě

na hranolky

Říkají buď vděčná

vždyť ani kůrku chleba

nemá tamta slečna

Mám mastná ústa

paní vedle je příšerně tlustá

z kapsy mi čouhá jídelníček

toužím si lehnout do trávy

na klíně salát z pampelišek

Login

Přihlásila se na svět

a po úspěšné registraci 

objednala dárkový set

lásky zdraví štěstí krásy

Přišel pytel

ve zmačkané krabici

a uvnitř se chichotali         

maskovaní zajíci 

Má uživatelský účet

ke své duši

však přístup k účtu

se zrušil

Skutečnost krutá je

zapomněla

své přihlašovací

údaje

Zkrvelatex

Ať rány na kůži

mé ochmýřené duše

vydají krev

co nezahyne pádem na zem

co nepropadá do kanálu

nezasychá na obvaze

Ať bolest

co řeže

je jak dýka

co kůru otevře

a z břehů

vylije se řeka

Raněný strom

vysvleče se z mléka

a krev a slzy

staré plačky

promění se

v dětské hračky 

Marnost

pláču a naříkám

kam mizí

vše co mám

vše co chci hýčkat

hýčkat a milovat

podkovu štěstí

přeji si ukovat                 

zlatou mušku

v pryskyřici

navěky uchovat

vytesat do kamene

jméno své lásky

jepici udržet při životě

ve sklenici od okurek

ach štěstí štěstí

chci tě pevně držet

EKG

Sleduji činnost

svého srdce

na monitoru

čára je rovná

žádné nahoru 

a dolů

plyne hladce

žádná akce

Do koše

čtvrt kila rozkoše

hodím do koše

okno do ráje prasklo

střepy vysypu

do kontejneru na sklo

Klavíristka

Uvnitř mé samoty

já a ty

prostor je těsný

na míru

mé duši

rozvrzanému

klavíru

Hledání jednorožce

Dávno co jsem hladila

tvoji hebkou hřívu

a cítila tvůj sladký dech

z bájného rohu se sypal

hvězdný prach

ve tvých očích

se zračil celý svět

tajemství chránil velký mág

Byla jsem vyvržena

z kouzelného světa

jen unavený Pegas

do mých snů létá

Hledám tě na obloze

zda nejsi zapřažen

ve Velkém voze

nemůžu tě najít

ve světě široširém

ale neztrácím víru

že jednou

spolu splyneme

ve všehomíru

Ilustrace: Jaroslav Sklenář

Jablůňka

Ještě chci zářit