Křišťálová koule
na mne zírá
na starém sekretáři
mluvit se vzpírá
jak shnilé jablko
se vědma má tváří
skoncuji s ní
ze střepů lezou červi
ptám se jich na zítřek
a že prý nic neví
Dívám se do dálky
na nose brýle
co mi tak hrozně sluší
obzor je rudý
ale co je za ním
sotva tuším
Dívám se do zrcadla
vidím sklo a rám
kdo je to prázdno
prázdna se ptám
Kamkoliv vyjdu
na jih na východ
na západ na sever
všude ztrácím směr
ať kráčím tam či tam
nezdolná a věčně snící
o svůj stín klopýtám
vrážím do dveří
zavřených na petlici
